Moje knihy, které jsem napsala

Svět slepé dívky

Jednou se my dostali do ruky papíry té malé holčičky, která byla slepá. V nich bylo napsáno jedno velké přání. A pro to že Lucinka neměla rodiče, jen babičku, která se oni starala. Tak se k nám dostali tyto papíry. A já sem hned věděla co s nimi. Tak jsem se rozhodla že Lucinku pošlu na týdenní pobit do lázni. A já si najednou z poměla že tu paní z tou holčičkou znám. Vždyť jsou my sousedi. A tak sem vzala obálku vložila sem doni poukaz týdenního pobytu v lázních. Potom sem olízla lepcí pásku obálky a zalepila sem ji. Pak jsem na ni nalepila známku dala jsem to poslat jako doporučený dopis. Když to došlo tam mělo. Tak si to vyzvedla babička Lucinky pak když zjistila že to patří objem tak obálku rozlepila a vyndala zni jak dopis tak i poukaz který sem jím poslala. Babičce se rozzářili oči a Lucinka se zeptala.

Věrná vzpomínka

Když jsem šel, po ulici v tom se ozval křik, zašel jsem za roh, odkud vycházel ten křik. Vtom sem spatřil dívku klečící nad klukem ležícího na zemi. Držela jej v náruči a strašně plakala a volala.

Co jste mu to provedly! Prosím pomoc! Pomoc! Prosím! Co se děje?„

Ozvalo se za ni.

Krásný život

Bydlím v jednom městě. Kde je spoustu podivných lidi. A já patřím mezi ně. Jednou jsem se rozhodla že se pojdu projet na hřiště. A taka jsem si vzala své kolečkové brusle a Šlajsem. Mezitím co jsem odcházela tak jsem rodičům. Řekla mámě kam jdu.