Moje knihy které jsem napsala

Krásný život

Bydlím v jednom městě. Kde je spoustu podivných lidi. A já patřím mezi ně. Jednou jsem se rozhodla že se pojdu projet na hřiště. A taka jsem si vzala své kolečkové brusle a Šlajsem. Mezitím co jsem odcházela tak jsem rodičům. Řekla mámě kam jdu.

„ Ahoj Mami prosím tě jdu si zas zabruslit připravuji se na závody. Dobrá ale opatrně. Víš co jsem ti říkala? Ano mami. Pamatuji si. Však já vím mami.“

A tak jsem si vzala brusle a šla jsem. Jak tak sem šla po chodníku v tom se ze zatáčky vyřítilo auto které řídil jeden opil mladík a byli v něm dvé holky a tři kluci. Najednou ten kluk nezvládl řízeni a vjel na chodník zrovna tam kde jsem byla já. Na druhé straně silnice chodili lidé si toho všeho všimli tak se rozprchl až na jednoho mladíka. Který tam zůstal. A když odjelo poslední auto kolem které tam zrovna jelo tak přeběhl chodník a pohnul semnou ale když zjistil že jsem ve z vědomí tak zavolal sanitku a když dojeli tak jejich první bil dotaz, hýbali jste sní?“

Hluchá svědkyně

Už jako maličká jsem se narodila napůl hluchá. A tak proto že jsem slyšela jen málo věcí a bydlí ve staré čtvrti města se dosud celkem nic moc nedělo, až na jeden zvláštní večer. Když jsem seděla na balkoně našeho domu který stál v poklidné čtvrti se stalo něco zvláštního. A protože každý z domů měl jiný plot a byl jinak stavěny tak jsem měla perfektní výhled na sousedův dům naproti i přesto že jsme měli nízký živý plot. A proto že jsem maličká osmi létá holčička a sem hluchá tak jsi tam vždy četla knížky v tom sem tam ně co spatřila a proto že jsem byla zvědavá tak my to nedalo se tam podívat. Všimla jsem si, že u sousedky naproti se pohybuje zvláštní stín když jsem si vzala dalekohled, tak jsem si všimla, že to byla postava. Také jsem si všimla, že v rukou něco drží. Tak pro to že jsem rukou držela dalekohled tak se podívala blíž, tak jsem zjistila, že to byl nůž a pistole. A tak jsem vzala dalekohled a vzala si tenisky šla jsem pomalu na zahradu. Tam jsem se proplížila živým plotem kousek k ní do zahrady. V tom jsem si všimla, že ji ten muž začal vyhrožovat. Že když neudělá co chce, tak ji zabije. A tak nejen to dokonce ji i sexuálně napadne. A tak se i stalo. Když bylo po všem, tak ji podřízl krk a vykradl ji dům a utekl. už Ale přece jen ji ještě odvlekl z kuchyně do koupelny a tam ji hodil do vany. To ještě netušil že ho přitom někdo viděl ale neslyšel. A pro to že jsem nemocná tak sem bohužel nic neslyšela jen to viděla. Tak sem chvíli počkala a když bylo po všem tak jsem se tajně vloupala do domu a tichým hlasem zavolala.

Klára:„ Haló je tam někdo!!“  

Ale nikdo se neozýval tak jsem se rozhlížela všude kde jsem mohla. Když jsem vešla do kuchyně tak jsem se lekla. Ale mezitím mě zahlédl.

Tichý život

Jednou tichého večera jsem stal na náměstí. Pod podium a konal se tam koncert. mé oblíbené. zpěvačky Denisa Ondrušíkové. Najednou jsem se otočil a s patřil jsem za sebou holku byla asi zhruba stará jako já. Já jsem ji pozdravilona jen kývla hlavou a nic neřekla. Já se sklonil hlavu a najednou my to přišlo líto. On mě objal a naznačila ať nejsem smutný.

„ Neboj nejsem smutní ale mrzutý mě že nevím jak ti pomoc abys si mohla zas mluvit.“

Ona vzala tužku a papír a začala psát.

„JÁJSEMNĚMÁUŽODMALIČKA PROTO UŽ TOTAKIŮSTANE.“

Já jsem řekl tak to teda NE takhle to nebude. Já udělám všechno proto jen abych ti pomohl. A protože jsem byl kluk který měl tátu podnikatele a mamu obyčejnou uklízečku Ústavu pro tělesně postižené. Tak sem hned věděl kam se mám obrátit. A tak jsem šel za tátou a poprosil jsem ho o malou výpomoc. Chvíli se mu to nějak nezdálo ale pak řekl.